Grammar Bank

Přítomný čas prostý

Sloveso 'být'

Sloveso ‘to be’ je nepravidelné a má tři tvary am, is, are I am – he is – she is – it is – we are – you are – they are

Třetí osoba jednotného nebo množného čísla může samozřejmě být podstatné jméno.

Příklad:

• My friend is from London.
• My friends are from London.

Krátké (neboli 'stažené') formy jsou: I’m – he’s – she’s – it’s – we’re – you’re – they’re

Krátký tvar 's se dá také používat s podstatnými jmény.

Příklad:

• My friend’s from London.

Zápor slovesa ‘to be’ se tvoří přidáním ‘not’ : I am not – he is not – she is not – it is not – we are not – you are not – they are not

Krátké tvary: I’m not – he isn’t – she isn’t – it isn’t – we aren’t – you aren’t – they aren’t

V tázacím tvaru předchází sloveso podstatnému jménu nebo zájmenu

Příklad:

• Are you from Prague?
• Is your friend from London?
• Are they Italian?
• Is Catherine English?
• Are Peter and his wife and children happy?

Modální pomocná slovesa

Modální pomocná slovesa (can, could, must, may, might, shall, should, will, would) mají pouze jeden tvar.

Existují také krátké kladné tvary pro ‘shall’ ('ll) ‘will’ ('ll) and ‘would’ ('d)

Příklady:

• I’ll go tomorrow.
• They’ll be here later.
• She’d come if she could.

Zápor je tvořen přidáním ‘not’: ‘can not’ se píše jako jedno slovo: cannot

Ostatní se tvoří:could not, must not, etc.

Zkrácené tvary:can’t – couldn’t – mustn’t – mightn’t – shan’t – shouldn’t – won’t – wouldn’t

Neexistuje zkrácený tvar pro ‘may not’.

V otázce předchází sloveso podstatnému jménu nebo zájmenu

Příklad:

• Can you speak English?
• Will John and his wife and friends come?
• May I come in?

Ostatní slovesa

Všechna ostatní slovesa mají dva kladné tvary:

1. Stejný jako infinitiv bez ‘to’. Tento tvar se pouzívá v 1. a 2. osobě jednotného čísla a v 1., 2. a třetí osobě množného čísla
2. Stejný tvar jako infinitiv, s přidáním ‘s’ nebo ‘es’. Tento tvar se používá ve třetí osobě jednotného čísla.

Příklad:

• I live, you live, we live, they live, John and Mary live.
• He lives, John lives, she lives, Mary lives, it lives, this animal lives in Africa.

Zápor se tvoří pomocným DO nebo DOES (Třetí osoba jednotného čísla) a NOT před tvarem infinitivu slovesa.

Příklady:

• I do not live in London.
• You do not live in London.
• He/she/it does not live in London.
• We do not live in London.
• They do not live in London.

Zkrácené tvary jsou DON’T a DOESN’T.

Příklady:

• I don’t live in London.
• You don’t live in London.
• He/she/it doesn’t live in London.
• We don’t live in London.
• They don’t live in London.

DO a DOES se používají také v otázce.Struktura se nemění:

DO/DOES + PODMĚT + INFINITIV (bez ‘to’)

Příklady:

• Do you live here?
• What do you want?
• Where do you and your family live?
• Why do so many people all over the world drink CocaCola?
• Does she like music?
• What does Peter want?
• Where does John live?
• Where does your other brother Paul live?
• What does your friend from Italy think?

Rozkazovací způsob

Je jednoduché dávat příkazy nebo instrukce v angličtině, protože existuje jen jeden způsob, jakým jsou lidé oslovováni – YOU. Nezáleží na tom, jestli mluvíte s jedním člověkem nebo více lidmi. Nezáleží na tom, jestli mluvíte s mladým nebo starším člověkem, s přítelem nebo s člověkem, kterého neznáte. Pro souhlasný imperativ použijte jednoduše infinitiv (bez ‘to’).

Příklady:

• Sit down.
• Come here.
• Listen everybody.
• Tell me your name.
• Open the window.
• Help me!

Jestli chcete být slušnější, můžete říci ‘please’ nebo použít nebo použít jinou vazbu jako ‘Will you sit, please?’ nebo ‘Could you open the window, please?’ nebo ‘Would you mind sitting down, please?’ Pro zápor použijte prostě DON’T před infinitivem (bez ‘to’).

Příklady:

• Don’t sit down.
• Don’t open the window.
• Don’t do that.
• Don’t worry!

Sloveso DO a sloveso MAKE

V obecném významu znamená sloveso TO MAKE něco vytvořit a TO DO znamená provádět činnost, ale někdy je prostě potřeba naučit se ustálené výrazy. Tady je pár běžných příkladů:

MAKE

• make a phonecall (zatelefonovat si)
• make an appointment (sjednat si schůzku)
• make arrangements (připravit)
• make a photocopy (okopírovat)
• make a cup of tea or coffee (udělat si šálek čaje nebo kávy)
• make a change (změnit něco)
• make a mistake (udělat chybu)
• make a noise (hlučet)
• make a promise (slíbit)
• make a plan (naplánovat)
• make money (vydělávat peníze)

DO

• do a job (dělat práci)
• do the washing (vyprat prádlo)
• do the washing up (umýt nádobí)
• do the dishes (umýt nádobí)
• do the shopping (nakoupit)
• do a favour (prokázat laskavost)
• do an exercise (zacvičit si)
• do the housework (dělat domácí práce)
• do a course (ukončit kurz)
• do a lot of sport (hodně sportovat)
• do justice (spravedlivě posoudit)

Předpřítomný čas prostý

Předpřítomný čas prostý popisuje situaci v přítomnosti. Nedá se použít ve vztahu k ději, který se odehrál v určeném bodu v minulosti.

Například věta ‘I have finished the report’ je SPRÁVNÁ.

Znamená to prostě, že zpráva je dokončená. Není zde žádný ukazatel toho, kdy jsem zprávu ukončil.

Věta ‘I have finished the report yesterday’ NENÍ správná, protože ‘yesterday’ se vztahuje k blíže určenému bodu v minulosti, takže musíme použít Jednoduchý čas minulý: ‘I finished the report yesterday.’

I WOULD LIKE, I'D LIKE, atd.

‘I WOULD LIKE’ (or ‘I’D LIKE’) je podmínkový tvar slovesa ‘to like’. Dávejte si pozor, abyste si ho nepletli s tvarem jednoduchého času prostého.

Například:

• Would you like fish? - ptám se, jestli chcete nyní rybu
• Do you like fish? - ptám se, jestli máte obecně rádi rybu

Sloveso HAVE

PŘÍTOMNÝ ČAS

Kladná forma:

• I, you, we, they have nebo 've
• he, she, it has nebo 's

Záporná forma:

• I, you, we, they have not nebo haven’t
• he, she, it has not nebo hasn’t

Tázací forma:

• Have I, you, we, they?
• Has he, she, it?

MINULOST

Kladná forma:

• I, you, we, they had nebo 'd
• he, she, it had nebo 'd

Záporná forma:

• I, you, we, they had not nebo hadn’t
• he, she, it had not nebo hadn’t

Tázací forma:

• Had I, you, we, they?
• Had he, she, it?

HAVE se používá třemi možnými způsoby:

1. jako pomocné sloveso v předpřítomném prostém a předminulém čase
2. k označení vlastnictví
3. ve vztahu k jiným dějům, které nejsou přímo vlastnictvím

Použití HAVE jako pomocného slovesa v předpřítomném a předminulém čase

Příklady:

• I’ve finished.
• Have you finished?
• I haven’t finished.
• He’s finished.
• Has he finished?
• He hasn’t finished.
• They’ve arrived.
• John and Mary have arrived.
• I had already arrived before John came.
• I’d already arrived before John came.
• I told him I had not finished.
• I told him I hadn’t finished.

Použití HAVE k označení vlastnictví

a) HAVE se dá užívat bez pomocných sloves DO/DOES/DON’T/DOESN’T.

• I have an appointment.
• Have you an appointment?
• He has a big car.
• Has he a problem?
• We haven’t time.
• She hasn’t time.

b) Tato ‘jednoduchá’ forma je často posílena použitím ‘got’ (minulé příčestí slovesa ‘get’. V tomto případě samozřejmě používáme technicky předpřítomný tvar slovesa ‘get’ s ‘have’ jako pomocným slovesem jako v bodě 1),a tak pomocné DO/DOES/DON’T/DOESN’T nejsou potřeba

• I have an appointment. - I’ve got an appointment.
• Have you an appointment? - Have you got an appointment?
• He has a big car. - He’s got a big car.
• Has he a problem? - Has he got a problem?
• We haven’t time. - We haven’t got time.
• She hasn’t time. - She hasn’t got time.

V neformálním stylu se have a zájmeno často vypouští, obzvlášť v otázkách s ‘you’:

• Sorry. (I’ve) Got to go.
• (Have you) Got any money?

c) HAVE pro vyjádření vlastnictví se dá také používat jako obyčejné sloveso s pomocnými slovesy DO/DOES/DON’T/DOESN’T/DID/DIDN’T.

• I have an appointment.
• Do you have an appointment?
• He has a big car.
• Does he have a problem?
• We don’t have time.
• She doesn’t have time.

Toto použití se obecně považuje za znak americké angličtiny, ale rozšiřuje se stále více do jiných částí anglicky mluvícího světa, obzvláště v Minulém prostém čase:

• I had an appointment.
• Did you have an appointment?
• I didn’t have time.

Použití HAVE ve vztahu k ostatním dějům, které nejsou přímo vlastnictvím

Příklady:

• have a baby (mít mimino)
• have a bath (vykoupat se)
• have a shower (vysprchovat se)
• have fun (bavit se)
• have a good trip (mít dobrý výlet)
• have an accident (mít nehodu)
• have a look (podívat se)
• have a break (udělat si přestávku)
• have breakfast (nasnídat se)
• have lunch (naobědvat se)
• have dinner (navečeřet se)
• have a drink (dát si nápoj)
• have a cup of tea (dát si šálek čaje)
• have a good time (mít se dobře)

Také ‘zdůvodňující’ použití, např. požádání nebo říkání někomu, co má pro nás udělat:

• They’re going to have their house painted. Nechají si vymalovat dům.
• When was the last time you had the oil changed? Kdy jste si naposledy nechal vyměnit olej?

Ve všech těchto případech se HAVE vždy používá jako obyčejné sloveso s pomocnými DO/DOES/DON’T/DOESN’T/DID/DIDN’T:

• When did she have the baby?
• What did you have for breakfast?
• Did you have a good trip?
• Did you have your computer fixed?
• What time do you usually have dinner?
• I don’t normally have lunch at home.
• We didn’t have a very good time.
• He doesn’t have his hair cut very often.

Vazba THERE IS a THERE ARE

THERE IS (jednotné číslo) a THERE ARE (množné číslo)

KLADNÝ TVAR

THERE IS a také zkrácená forma THERE’S.

THERE ARE nemá zkrácenou psanou formu.

Příklady:

There’s a tree in the garden. *There are two trees in the garden.

Poznámka: v případě seznamu závisí jednotné, popř. množné číslo na první položce.

Příklad:

• There’s a book, a pen and a telephone on the table.
• There are two books, a pen and a telephone on the table.

ZÁPOR

Jednotné číslo: THERE IS NOT nebo THERE ISN’T

Množné číslo: THERE ARE NOT nebo THERE AREN’T

Příklad:

• There isn’t any bread on the table.
• There aren’t any rooms free.

Poznámka: Místo NOT + ANY se dá použít v kladném tvaru s nulovým ukazatelem množství NO.

Příklad:

• There’s no bread on the table.
• There are no rooms free.

TÁZACÍ ZPŮSOB

Jednotné číslo: IS THERE ..?

Množné číslo: ARE THERE ..?

Příklad:

• Is there any bread on the table?
• Are there any rooms free?

Číslovky

	ZÁKLADNÍ	ŘADOVÉ
1	one	first
2	two	second
3	three	third
4	four	fourth
5	five	fifth
6	six	sixth
7	seven	seventh
8	eight	eighth
9	nine	ninth
10	ten	tenth
11	eleven	eleventh
12	twelve	twelfth
13	thirteen	thirteenth
14	fourteen	fourteenth
15	fifteen	fifteenth
16	sixteen	sixteenth
17	seventeen	seventeenth
18	eighteen	eighteenth
19	nineteen	nineteenth
20	twenty	twentieth
21	twenty-one	twenty-first
22	twenty-two	twenty-second
… etc
30	thirty	thirtieth
40	forty	fortieth
50	fifty	fiftieth
60	sixty	sixtieth
70	seventy	seventieth
80	eighty	eightieth
90	ninety	ninetieth
100	one hundred	one hundredth
101	one hundred and one	one hundred and first
… etc
1000	one thousand	one thousandth
1001	one thousand and one	one thousand and first
… etc
1237	one thousand two hundred and thirty-seven	one thousand two hundred and thirty-seventh
… etc
1000000	one million	one millionth

Poznámky:

• one hundred, one thousand, one million se dá vyjádřit také jako a hundred, a thousand, a million.
• číslice hundred, thousand a million jsou neměnné, například ‘two hundred euros’, ‘three thousand cars’, ‘six million inhabitants’. Přidává se k nim v množném čísle koncovka ‘s’ jen tehdy, když se použijí ve významu podstatných jmen; například ‘hundreds of people’, ‘thousands of cars’, ‘millions of euros’
• NULA se dá také vyjádřit slovem NOUGHT. Například: 0.05 se dá vyslovit jako ‘zero point zero five’ nebo ‘nought point nought five’
• u telefonních čísel se každá číslice vyslovuje zvlášť a písmeno O se často používá místo NULA: například 349609 je three four nine six oh nine.
• u fotbalových výsledků se NIL používá na označení číslice NULA, například 4-0 je four nil
• v případě tenisu se LOVE používá místo NULY: 6-0 vyjádříme jako six love.
• ŘADOVÉ číslovky: zkrácené psané tvary: first – 1st, second – 2nd, third – 3rd, a všechny ostatní mají ‘th’,například fifteenth – 15th, ninety-sixth – 96th.
• ŘADOVÉ číslovky se také používají u zlomků jiných, než ‘half’ a ‘quarter’, například ‘two thirds’, ‘three fifths’, a u datumů, například 1. ledna – ‘the first of January’ nebo January 1st – ‘January the first’
• Až do roku 2005 se roky vyslovují jako dvě číslice zvlášť, například 1492 – fourteen ninety two, 1941 – nineteen forty-one. 1600, 1700, atd. se vyslovují jako sixteen hundred, nineteen hundred, atd., ale u 2000 říkáme ‘two thousand’ a pro 2001, 2002, atd. říkáme ‘two thousand and one, two thousand and two’

Vyjádření času

V anglicky mluvícím světě většina lidí nepoužívá čtyřiadvacetihodinové časové údaje ale dávají přednost použití a.m. a p.m. Čas se dá vyjádřit buď ‘digitálním’ nebo ‘tradičním’ způsobem:

4 a.m.	It’s four a.m.	It’s four o’clock.
4.05	It’s four oh five.	It’s five past four.
5.10	It’s five ten.	It’s ten past five.
6.15	It’s six fifteen.	It’s quarter past six.
7.20	It’s seven twenty.	It’s twenty past seven.
8.25	It’s eight twenty-five.	It’s twenty-five past eight.
9.30	It’s nine thirty.	It’s half past nine.
10.35	It’s ten thirty-five.	It’s twenty-five to eleven.
11.40	It’s eleven forty.	It’s twenty to twelve.
12.45	It’s twelve forty-five.	It’s quarter to one.
13.50	It’s one fifty p.m.	It’s ten to two.
14.55	It’s two fifty-five p.m.	It’s five to three.
15.00	It’s three p.m.	It’s three o’clock.

Tázací zájmena a slova v otázce

Věta, ve které je WHO nebo WHAT nebo WHICH podmětem, je z hlediska stavby věty kladná, a proto není potřeba žádné pomocné sloveso.

• He lives here.
• She lives here.
• John lives here.
• Who lives here?

Z hlediska stavby věty jsou všechny tyto věty kladné, ale věta ‘Who lives here?’ je otázkou, protože WHO je tázací zájmeno.

Srovnej:

• Who did you see? (‘you’ je podmětem)
• Who saw you? (‘who’ je podmětem)

SHOULD

SHOULD a negativní forma SHOULDN’T jsou neměnné a používají se k označení morální povinnosti, rady, nebo silného doporučení. Je méně kategorické, než MUST. Dávejte pozor na to, abyste nevyslovovali písmeno ‘L’.

Přítomný čas prostý

Přítomný čas prostý se používá pro vyjádření: Stálých stavů, opakovaných dějů, denně opakovaných rutinních činností, obecných pravd, jízdních řádů (vlaků, letadel atd.) a programů.

Příklady:

• He works in a bank.
• I go swimming every Friday.
• Mary usually gets up at 8 o’clock.
• The sun rises in the east.
• What time does the flight leave?
• We arrive in London next Friday and leave on Sunday.

Přítomný čas průběhový

Přítomný čas průběhový se používá pro vyjádření: Dějů, které se dějí nyní, dějů a úmyslů, které jsou již naplánované do budoucnosti, a ve spojení s ‘always’ na označení podráždění z věcí, které se dějí příliš často.

Příklady:

• He’s working in Scotland at the moment.
• I’m going swimming tomorrow.
• What time are you leaving tomorrow morning?
• You’re always complaining.

Trpný a činný rod

ČINNÝ ROD se používá tehdy, když je podmět slovesa vykonavatelem děje.

Příklad:

• The judge sent him to prison.

Zde ‘the judge’ je podmětem a ‘him’ je PŘÍMÝM PŘEDMĚTEM slovesa.

V případě TRPNÉHO RODU se podmět slovesa podrobuje (je příjemcem děje).

Příklad:

• He was sent to prison.

Zde je ‘he’ podmětem slovesa, ale je příjemcem děje.

Trpný rod v angličtině má tuto následující stavbu:

Podmět - Správný tvar slovesa ‘TO BE’ - Minulé příčestí – (Činitel)

Pokud je to nutné nebo užitečné, ‘činitel’ může být vyjádřen s použitím ‘by’.

Příklad:

• He was sent to prison by the judge.

NEPŘÍMÝ PŘEDMĚT se může také stát podmětem v trpném rodě.

Příklad:

• Somebody gave me a book. – I was given a book.

V tomto případě ‘me’ je nepřímým předmětem a potom se stává podmětem. Přímý předmět, ‘a book’, se v tomto případě nestává podmětem.

Jednoduchý čas minulý and předpřítomný čas

Používáme jednoduchý čas prostý když mluvíme o jednotlivém nebo opakovaném ději v určité době v minulosti. Používáme předpřítomný čas, když mluvíme o přítomné situaci nebo výsledku minulých dějů.

Například: ‘He has come’ prostě znamená ‘He is here’. Je nemožné říci ‘He has come yesterday’ protože ‘yesterday’ odkazuje na minulost. Proto musíme říci ‘He came yesterday’.

Vztažná zájmena

WHO, WHICH, THAT a WHAT se mohou používat jako VZTAŽNÁ ZÁJMENA.

WHO se používá pouze pro osoby. WHICH se používá pouze pro věci. THAT se dá použít pro obojí.

WHO, WHICH a THAT se dají vynechat, když jsou předmětem ve vztažné větě.

Příklady:

• That’s the book (which/that) I read last summer.
• I spoke to a man (who/whom/that) I knew.

Poznámka: Předmětový tvar ‘WHOM’ se v moderní angličtině nepoužívá.

WHAT znamená ‘the thing which’, ‘that thing which’ nebo ‘the things which’ atd.

WHOSE se používá pro nahrazení přivlastňovacích přídavných jmen.

Příklad:

• He’s a composer whose music is famous everywhere.

USED TO

Tvar USED TO popisuje opakovaný děj V MINULOSTI, který se neděje nyní nebo minulý stav, který již nyní není.

Kladný tvar: used to

Příklad:

• Slovenia used to be part of Yugoslavia.

Záporný tvar: didn’t use to

Příklad:

• Poland didn’t use to be part of the EU.

Tázací tvar: did .. use to ..?

Příklad:

• What did people use to do before TV was invented?

Poznámka: Nepleťte si USED TO s BE USED TO (být na něco zvyklý) nebo GET USED TO (na něco si zvyknout), a nepleťte si to se s slovesem TO USE (využívat nebo používat).

Nepřímá řeč

Přímá řeč jsou přesná slova, která někdo použil, když mluvil. V přímé řeči používáme uvozovky  (“ ”). V angličtině, narozdíl od češtiny, se píší jak počáteční, tak koncové uvozovky nahoře.

Příklad:

• Jack said “I’m English”.

Nepřímá řeč se používá, když podáváme zprávu o tom, co někdo řekl. V tomto případě uvozovky neužíváme. Je vždy správné použít spojku THAT po slovese ‘say’, ‘tell’, atd., ale jestliže věta není dlouhá a komplikovaná, dá se vynechat.

Příklad:

• Jack said (that) he was English.

Poznámka: Po slovese ‘tell’ musíte použít nepřímý předmět. Pokud chcete použít nepřímý předmět po say’ musíte použít ‘to’.

Příklady:

• Jack said (that) he was English.
• Jack said to me (that) he was English.
• Jack told me (that) he was English.

Pořádek slov v nepřímé řeči zůstává stejný jako v řeči přímé, ale je často nutné změnit tvar slovesa a slovesný čas, zájmena, přivlastňovací zájmena a časové výrazy ve větě.

Příklady:

• Přímá řeč: Jack said: “I’m going to Italy with my boss next week.”
• Nepřímá řeč: Jack said (that) he was going to Italy with his boss the following week.
• Přímá řeč: Mary said to me: “I saw your sister yesterday.”
• Nepřímá řeč: Mary told me (that) she had seen my sister the day before.

Pokud se používá nepřímá řeč k podání zprávy o přímé otázce, je výsledkem tvrzení, ne otázka, takže se nepoužívá pořádek slov jako v tázací větě a pomocná slovesa DO, DOES, DID. Jestliže přímá otázka nezačíná tázacímy zájmeny jako WHO, WHERE, WHAT, WHEN atd., nepřímá otázka začíná IF nebo WHETHER.

Příklady:

• Přímá řeč: They asked me: “What’s your name?”
• Nepřímá řeč: They asked me what my name was.
• Přímá řeč : She said: “Do you understand?”
• Nepřímá řeč: She asked me if (whether) I understood.
• Přímá řeč: “Where do you want to go?” he asked.
• Nepřímá řeč: He asked me where I wanted to go.

Členy

V angličtině není označení rodu (ženského, mužského, středního), takže členy jsou stále stejné.

Neurčité členy jsou: ‘A’, před souhláskou, například ‘a book’ a ‘AN’ před samohláskou, například ‘an apple’ nebo ‘an old book’.

Určitý člen je ‘THE’. Je také stejný pro jednotné i množné číslo.

Používejte ‘A’ nebo ‘AN’ pokud mluvíte o něčem poprvé.

Příklad:

• I saw a man with a dog.

Používejte ‘THE’ Pokud mluvíte znovu o téže věci.

Příklad:

• The man was blind but the dog wasn’t.

Používejte ‘THE’ pokud existuje jen jeden exemplář něčeho.

Příklad:

• The moon goes round the Earth.
• The River Thames goes through London.

Používejte ‘THE’ s přídavnými jmény třetího stupně.

Příklad:

• The River Danube is the longest river in Europe.

NEPOUŽÍVEJTE ‘THE’ pokud mluvíte o něčem obecně.

Příklad:

• Do you like fish?
• Do they use assistive technology?
• Trees are green.

Použijte ‘THE’ pokud mluvíte o určitém případě.

Příklad:

• Do you like the fish in this restaurant?
• Do they use the assistive technology that we installed?
• The trees in my garden are beautiful.

Podmiňovací způsob minulý

Podmiňovací způsob minulý (nebo Třetí podmiňovací způsob) je tvořen pomocí ‘WOULD HAVE’ nebo ‘WOULDN’T HAVE’ a minulého příčestí, a popisuje neskutečnou nebo imaginární situaci v minulosti.

Příklad:

• I would have accepted the job.
• I wouldn’t have done that.

Ve stejné větě, která obsahuje ‘WOULD HAVE’, se dá použít ‘IF’ a sloveso ve tvaru Předminulého času.

Příklady:

• I would have accepted the job IF THEY HAD OFFERED IT TO ME.
• IF THEY HAD OFFERED ME THE JOB, I would have accepted it.

Stupňování přídavných jmen

1. Krátká přídavná jména: +ER (2.stupeň) nebo +EST (3.stupeň)

Příklad:

• SMALL - SMALLER - SMALLEST

Pokud krátké přídavné jméno končí na ‘E’: +R nebo +ST

Příklad:

• NICE - NICER - NICEST

Pokud má krátké přídavné jméno krátkou samohlásku, konečná souhláska je zdvojená.

Příklad:

• HOT - HOTTER - HOTTEST

2. Krátká přídavná jména končící na ‘Y’: ‘Y’ se mění na ‘I’, + ER nebo +EST

Příklad:

• HAPPY - HAPPIER - HAPPIEST

3. Dlouhá přídavná jména: MORE + přídavné jméno nebo MOST + přídavné jméno

Příklad:

• POPULAR - MORE POPULAR - MOST POPULAR

4. Nepravidelné: GOOD - BETTER - BEST; BAD - WORSE - WORST