Grammatikteil

Hlavní věta

Něměcká věta je dána postavením časovaného slovesa, to znamená tvarem slovesa s koncovkou konkrétní osoby.

Příklady:

• ich gehe
• du gehst

Hlavní věta je nezávislá, plnohodnotná věta. Časované sloveso stojí vždy na druhém místě.

Podmět může stát buď na prvním nebo na třetím místě. Pohybuje se okolo časovaného slovesa jako kolem své osy.

Příklady:

• Die Firma liefert heute die Ware.
• Heute liefert die Firma die Ware.

Otázky

Existují dva druhy otázek:

1. Otázky bez tázacího zájmena (Otázky, na které čekáme odpověď ano/ne anebo vylučovací otázky)
2. Otázky s tázacím zájmenem (Zjišťovací otázky)

Otázky bez tázacího zájmena

V otázkách bez tázacího zájmena stojí časované sloveso na začátku tázací věty.

Příklady:

• Spricht er mit Heidi?
• Gehen die Studenten zum Kurs?

V kladných odpovědích se odpovídá většinou Ja, .... V záporných odpovědích se odpovídá většinou Nein, ....

Příklady:

• Spricht er mit Heidi? – Ja, er spricht mit Heidi.
• Gehen die Studenten zum Kurs? – Nein, die Studenten gehen ins Kino.
• Lesen Sie gerne Bücher? – Ja, ich lese gerne Bücher.
• Sieht Marianne gerne fern? – Nein, Marianne sieht nicht gerne fern. Sie hört lieber Radio.

Přesněji a vytříbeněji se lze ptát slovy schon, erst, noch, nur atd.

Příklady:

• Bleibst du nur drei Tage hier? – Ja, ich bleibe nur drei Tage hier.
• Gehst du noch zum Supermarkt? – Nein, ich gehe nicht mehr zum Supermarkt.

Otázky s tázacím zájmenem

U těchto otázek začíná tázací věta tázacím zájmenem, po něm následují časované sloveso a podmět.

Příklady:

• Wann kommt sie aus Berlin zurück?
• Wo liegt der höchste Berg Europas?

Tady je seznam jednoduchých tázacích zájmen s jejich významem a příkladem:

Wann

Časová otázka
Wann kommt ihr aus Ungarn zurück?

Warum

Příčinná otázka
Warum schreiben sie uns keinen Brief?

Wie

Způsobová otázka
Wie geht es Ihnen?

Wo, Wohin

Místní otázka
Wo findet der Kurs statt?, Wohin fahren wir morgen?

Wer, Was

Otázka na podmět
Wer steht vor der Tür?, Was läuft im Kino?

Wen, Was

Otázka na předmět přímý (4.pád)
Wen trifft er im Kaffeehaus?, Was sieht sie sich im Kino an?

Wem

Otázka na nepřímý předmět (3.pád)
Wem verdanken wir dieses Geschenk?

Wessen

Otázka na druhý (přivlastňovací) pád
Wessen Telefon muss repariert werden?

Způsobové sloveso 'können'

Způsobové sloveso 'können' vyjadřuje možnost/ přiležitost nebo schopnost. Tak jako v případě jiných způsobových sloves, musí i u slovesa 'können' stát plnovýznamové sloveso v infinitivu (bez 'zu'). V oznamovací větě v přítomném čase a v préteritu stojí časované sloveso na druhém místě.

Příklady:

• Morgen bekommen wir ein neues Telefon. Da können wir dich sicher anrufen.
• Martha kann gut Fußball spielen.

Při formulování zdvořilé prosby či výzvy se používá v tázací větě 'können' nebo 'könnte'. I když má tato žádost očividně formu otázky (na schopnost druhé osoby něco udělat), z kontextu přesto vyplývá, že ve skutečnosti není kladena otázka, nýbrž vyjádřena prosba. Většinou je též vhodné, připojit za větu slovíčko 'bitte'.

Příklady:

• Können Sie mich mit Frau Steger verbinden, bitte?
• Könnte ich mit Herrn Freiberger sprechen, bitte?

Způsobové sloveso 'können' bývá v přítomném čase skloňováno následovně:

• Jednotné číslo: ich kann, du kannst / Sie können, er/sie/es kann.
• Množné číslo: wir können, ihr könnt, sie können.

Způsobové sloveso 'müssen'

Způsobové sloveso 'müssen' vyjadřuje vnější nátlak nebo nutnost. Tak jako i jiná způsobová slovesa, musí se 'müssen' pojit s plnovýznamovým slovesem ( bez 'zu'). V oznamovací větě v přítomném čase a v préteritu stojí časované sloveso na druhém místě.

Příklady:

• Ich muss heute das Seminar besuchen.
• Wir müssen einen neuen Fernseher kaufen, unser alter ist kaputt.

Způsobové sloveso 'müssen' se skloňuje v přítomném čase následovně:

• Jednotné číslo: ich muss, du musst / Sie müssen, er/sie/es muss.
• Množné číslo: wir müssen, ihr müsst, sie müssen

Perfektum

Při tvorbě perfekta je potřeba pomocné sloveso a příčestí minulé příslušného slovesa. Jako pomocná slovesa slouží 'haben' a 'sein'.

Perfektum s 'haben'

Ve spojení s 'haben' bývají používána tato slovesa:

• Všechna slovesa, u kterých by mohl stát předmět ve čtvrtém pádě (např.: essen, fragen, öffnen).
• Všechna zvratná slovesa (např.: sich beschäftigen, sich bemühen, sich rasieren).
• Všechna způsobová slovesa (např.: dürfen, können, müssen)
• Slovesa, po kterých nemůže stát přímý předmět, a která nevyjadřují pohyb, nýbrž trvání nějaké činnosti či stavu. (např.: sitzen, antworten, beginnen).

Sloveso 'haben' se v přítomném čase časuje:

• Jednotné číslo: ich habe, du hast / Sie haben, er/sie/es hat.
• Množné číslo: wir haben, ihr habt, sie haben.

Několik příkladů:

• Ich habe meine Trainerin gefragt.
• Sie hat sich sehr bemüht.
• Sie haben meine Frage nicht beantwortet.
• Wir haben uns bei dieser Übung sehr bemüht.

Perfektum se 'sein'

Se 'sein' se pojí slovesa:

• Všechna slovesa, u kterých nemůže stát žádný předmět ve čtvrtém pádě a která vyjadřují pohyb od jednoho místa k druhému (např.: aufstehen, fahren, gehen).
• Všechna nepřechodná slovesa, která ukazují na změnu stavu (např.: aufwachen, wachsen, vergehen).
• Slovesa sein a bleiben.

Sloveso 'sein' se v přítomném čase časuje:

• Jednotné číslo: ich bin, du bist / Sie sind, er/sie/es ist.
• Množné číslo: wir sind, ihr seid, sie sind.

Několik příkladů:

• Er ist diese Woche immer früh aufgestanden.
• Die Blumen sind rasch gewachsen.
• Die Studenten sind im Seminarraum geblieben.

Zdvořilá žádost s konjunktivem II

Při formulování zdvořilé žádosti se v němčině často užívá konjuntivu II.

Příklady:

• Wären Sie so freundlich, mir zu helfen?
• Könnten Sie mir bitte sagen, wie spät es ist?
• Würden Sie mir beim Aufüllen des Formulars helfen, bitte?
• Ich hätte gerne eine Auskunft, bitte.

Pomocná slovesa haben a werden mají v konjunktivu II přehlásku:

haben

ich hätte, du hättest / Sie hätten, er/sie/es hätte; wir hätten, ihr hättet, sie hätten.

werden

ich würde, du würdest / Sie würden, er/sie/es würde; wir würden, ihr würdet, sie würden.

Osobní zájmena

Skloňování osobních zájmen

Jednotné číslo:

První pád	Druhý pád	Třetí pád	Čtvrtý pád
ich	meiner	mir	mich
du	deiner	dir	dich
Sie	Ihrer	Ihnen	Sie
er	seiner	ihm	ihn
sie	ihrer	ihr	sie
es	seiner	ihm	es

Množné číslo:

První pád	Druhý pád	Třetí pád	Čtvrtý pád
wir	unserer	uns	uns
ihr	eurer	euch	euch
sie	ihrer	ihnen	sie

Použití osobních zájmen

Osobní zájmena ich, du / Sie, wir a ihr stojí v prvním, třetím a čtvrtém pádě vždy místo osob.

Příklady:

• Wir haben euch gestern in der Stadt gesehen.
• Wann sehen wir dich wieder?
• Ich treffe Sie dann morgen im Büro. Auf Wiedersehen!

Osobní zájmena er, sie, es a sie (mn.č.) se vztahují v prvním, třetím nebo čtvrtém pádě na osoby nebo věci.

Příklady:

• Die Direktorin ist zuhause. Sie kommt erst morgen wieder.
• Das Haus ist sehr alt. Wir kaufen es nicht.
• Der Bankdirektor ist nicht im Büro. Sie können ihn jetzt nicht sprechen.

Oslovení du a ihr se používá u dětí, příbuzných nebo přátel. Oslovení Sie je označováno jako zdvořilé oslovení. Používáme ho při styku s cizími dospělými osobami, a to v jednotném i množném čísle. Zdvořilé oslovení Sie a jeho odvozeniny (Ihnen, Ihre atd.) se píší s velkými počátečními písmeny.

Neosobní zájmeno man

Časování neosobního zájmena man

• Nominativ Singular: man
• Genitiv Singular: –
• Dativ Singular: einem
• Akkusativ Singular: einen

Použití neosobního zájmena man

Neosobní zájmena nám ukazují, že osoby nebo věci jsou neurčité, neznámé, anebo nejsou blíže známé. Píší se s malými počátečními písmeny.

Neosobní zájmeno man stojí pro větší počet neznámých lidí, nebo pro blíže neurčenou veřejnost. Man stojí v jednotném čísle.

Příklady:

• In der Zeitung liest man oft über wichtige Ereignisse.
• Schriftsteller halten einem oft einen Spiegel vor.
• Schlechte Filme ärgern einen oft sehr.

Číslovky

	ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKA	ŘADOVÁ ČÍSLOVKA
0	null	–
1	eins	erster /-e /-es
2	zwei	zweiter /-e /-es
3	drei	dritter /-e /-es
4	vier	vierter /-e /-es
5	fünf	fünfter /-e /-es
6	sechs	sechster /-e /-es
7	sieben	siebenter /-e /-es
8	acht	achter /-e /-es
9	neun	neunter /-e /-es
10	zehn	zehnter /-e /-es
11	elf	elfter /-e /-es
12	zwölf	zwölfter /-e /-es
13	dreizehn	dreizehnter /-e /-es
14	vierzehn	vierzehnter /-e /-es
15	fünfzehn	fünfzehnter /-e /-es
16	sechzehn	sechzehnter /-e /-es
17	siebzehn	siebzehnter /-e /-es
18	achtzehn	achtzehnter /-e /-es
19	neunzehn	neunzehnter /-e /-es
20	zwanzig	zwanzigster /-e /-es
21	einundzwanzig	einundzwanzigster /-e /-es
22	zweiundzwanzig	zweiundzwanzigster /-e /-es
...	...	...
30	dreißig	dreißigster /-e /-es
40	vierzig	vierzigster /-e /-es
50	fünfzig	fünfzigster /-e /-es
60	sechzig	sechzigster /-e /-es
70	siebzig	siebzigster /-e /-es
80	achtzig	achtzigster /-e /-es
90	neunzig	neunzigster /-e /-es
100	(ein)hundert	(ein)hundertster /-e /-es
101	(ein)hunderteins	(ein)hunderterster /-e /-es
...	...	...
1000	(ein)tausend	(ein)tausendster /-e /-es
1001	(ein)tausendeins	(ein)tausenderster /-e /-es
...	...	...
1000000	eine Million	einmillionster /-e /-es

Poznámky:

• U telefonních čísel bývají jednotlivé číslice vyslovovány jako celé číslo: 11356977 by se mohlo vyslovit jako elf fünfunddreißig neunundsechzig siebenundsiebzig.
• U zlomků (kromě 1/2 – ein halb) se za řadovou číslovku připojuje koncovka -el Např. – ein Viertel; 1/8 – ein Achtel; 1/16 – ein Sechzehntel atd.
• Do roku 2000 se letopočty často vyslovují formou dvou různých čísel, např. 1492 –- vierzehn zweiundneunzig; 1941 – neunzehn einundvierzig atd. 1600, 1700 atd. se vyslovují jako sechszehn hundert, siebzehn hundert atd. Rok 2000 se řekne zweitausend a rok 2001 atd. zweitausendeins atd.

Čas

V němčině se dá čas vyjádřit pomocí 12 anebo 24 hodin. Přitom se používá buď "digitální", anebo "tradiční" způsob:

4.00	vier Uhr	vier (Uhr)
4.05	vier Uhr fünf	fünf (Minuten) nach vier
5.10	fünf Uhr zehn	zehn (Minuten) nach fünf
6.15	sechs Uhr fünfzehn	Viertel nach sechs
7.20	sieben Uhr zwanzig	zwanzig (Minuten) nach sieben
8.25	acht Uhr fünfundzwanzig	fünfundzwanzig (Minuten) nach acht
9.30	neun Uhr dreißig	halb zehn
10.35	zehn Uhr fünfunddreißig	fünfundzwanzig vor elf
11.40	elf Uhr vierzig	zwanzig vor zwölf
12.45	zwölf Uhr fünfundvierzig	Viertel vor eins
13.50	dreizehn Uhr fünfzig	zehn vor zwei
14.55	vierzehn Uhr fünfundfünfzig	fünf vor drei
15.00	fünfzehn Uhr	drei (Uhr)

Předložky

Předložky se 4.pádem

Se čtvrtým pádem se pojí tyto předložky:

bis

Die Präsentation muss bis nächtsen Mittwoch fertig sein.

durch

Er schaffte es durch die Hilfe seiner Freunde.

entlang

Sie fuhren die Landstraße entlang.

für

Dieses Seminar habe ich für euch alle zusammengestellt.

gegen

Der Unfalllenker fuhr gegen einen Baum.

ohne

Die Studenten arbeiten ohne Betreuung an dem Projekt.

um

Sie kämpften um Gerechtigkeit.

wider

Wider Erwarten war die Stimmung sehr gut.

Předložky se třetím pádem

Se třetím pádem se pojí tyto předložky:

ab

Ab dem ersten Januar gilt die neue Währung.

aus

Sie liest aus dem Buch vor.

außer

Außer einer guten Note wollte er nichts.

bei

Sie diskutierten bei einem guten Glas Wein.

dank

Dank der Hilfe seiner Kollegen schaffte er die Prüfung.

entgegen

Entgegen den Erwartungen gewann das Team das Fußballspiel.

entsprechend

Sie erfüllten die Aufgabe entsprechend den Vorgaben.

gegenüber

Das Seminarzentrum ist gegenüber dem Bahnhof.

gemäß

Die Parlamente beschlossen die Gesetze gemäß den bilateralen Vereinbarungen.

mit

Er sprach mit dem gesamten Team.

nach

Nach der Veranstaltung fuhren die Teilnehmerinnen nach Hause.

nebst

Er kaufte das Anwesen nebst Seitengebäuden.

samt

Er verkaufte das Anwesen samt dazugehöriger Plantage.

seit

Seit vier Tagen habe ich nichts von ihnen gehört.

von

Die reifen Früchte fallen schon von den Bäumen.

zu

Wir gelangten zu folgender Überzeugung.

zufolge

Der Auskunft der Polizei zufolge sinkt die Kriminalität in Österreich.

Předložky se třetím a čtvrtým pádem

Následující předložky se pojí se čtvrtým nebo třetím pádem. Rozdíl přitom spočívá především v udání místa.

Jde-li o pohyb směrem k nějakému cíli, tak stojí předložka ve spojení se čtvrtým pádem (Otázka wohin).

Pokud je udán pevný bod, místo, plocha nebo prostor, pak se předložka pojí se třetím pádem (otázka wo). Na otázku woher se odpovídá vždy třetím pádem.

an

Sie stellt die Leiter an die Mauer. (4.p.)
Wien liegt an der Donau. (3.p.)

auf

Sie gehen auf einen Berg. (4.p.)
Sie stehen auf einem Berg. (3.p.)

hinter

Wir stellen das Bild hinter den Kasten. (4.p.)
Das Bild steht hinter dem Kasten. (3.p.)

in

Morgen fahren wir in die Stadt. (4.p.)
Morgen sind wir in der Stadt. (3.p.)

neben

Legen Sie die Bücher bitte neben den Computer. (4.p.)
Die Bücher liegen neben dem Computer. (3.p.)

über

Bitte hängen Sie das Bild über die Bank. (4.p.)
Das Bild hängt über der Bank. (3.p.)

unter

Leg die Zeitung unter den Tisch, bitte. (4.p.)
Die Zeitung liegt unter dem Tisch. (3.p.)

vor

Wir schieben das Auto vor die Garage. (4.p.)
Das Auto steht vor der Garage. (3.p.)

zwischen

Setz dich bitte zwischen die beiden. (4.p.)
Sie sitzt zwischen den beiden. (3.p.)

Poznámky

Někdy se předložka a člen stahují v jedno slovo:

• auf + das = aufs
• durch + das = durchs
• für + das = fürs
• hinter + das = hinters
• in + das = ins
• über + das = übers
• um + das = ums
• unter + das = unters
• vor + das = vors
• bei + dem = beim
• in + dem = im
• an + dem = am
• von + dem = vom
• zu + dem = zum
• zu + der = zur

Trpný rod

1. Trpný rod se tvoří spojením pomocného slovesa werden a příčestím minulým plnovýznamového slovesa.
2. V trpném rodě minulého a předminulého času je pomocným slovesem vždy sein; po příčestí minulém plnovýznamového slovesa stojí worden. (Kmenové tvary od werden znějí werden – wurde – geworden. Pouze v perfektu nebo plusquamferfektu stojí zkrácený tvar worden.

Užití trpného rodu

1. Ve větě, která je v činném rodě, je důležitý podmět, tedy konající osoba: Der Trainer schließt nach dem Seminar die Tür ab. Ve větě v trpném rodě je hlavní děj sám o sobě. Činitel ( podmět věty) je často nedůležitý nebo nezajímavý a bývá většinou vynechán: Nach dem Seminar wird die Tür abgeschlossen.
2. Původce děje je často neznámý. V tom případě se použije věty v činném rodě s man anebo věty v trpném rodě, kde MAN odpadá: Man baut hier ein neues Haus. (Věta v činném rodě) Hier wird ein neues Haus gebaut. (Věta v trpném rodě)

Časování

Přítomný čas	Préteritum	Perfektum
ich werde gebeten	ich wurde gebeten	ich bin gebeten worden
du wirst gebeten	du wurdest gebeten	du bist gebeten worden
Sie werden gebeten	Sie wurden gebeten	Sie sind gebeten worden
er/sie/es wird gebeten	er/sie/es wurde gebeten	er/sie/es ist gebeten worden
wir werden gebeten	wir wurden gebeten	wir sind gebeten worden
ihr werdet gebeten	ihr wurdet gebeten	ihr seid gebeten worden
sie werden gebeten	sie wurden gebeten	sie sind gebeten worden

Tvoření trpného rodu

Předmět ve čtvrtém pádě ve větě v činném rodě se větě v trpném rodě stává podmětem. Podmět věty v činném rodě (kromě man) může ve spojen s předložkou von stát ve třetím pádě ve větě v trpném rodě.

Příklady:

Činný rod: Familie Meier verkauft das Haus vor dem Umzug.

Trpný rod:

• Das Haus wird vor dem Umzug verkauft. (bez podmětu věty v činném rodě)
• Das Haus wird von Familie Meier vor dem Umzug verkauft. (s podmětem věty v činném rodě.)

Činný rod: Die Stadt errichtete dieses Denkmal im Jahre 2000.

Trpný rod:

• Dieses Denkmal wurde im Jahre 2000 errichtet. (bez podmětu věty v činném rodě)
• Dieses Denkmal wurde von der Stadt im Jahre 2000 errichtet. (s podmětem věty v činném rodě)

Činný rod: Der Arzt hat die Patientin vor der Operation untersucht.

Trpný rod:

• Die Patientin ist vor der Operation untersucht worden. (bez podmětu věty v činném rodě)
• Die Patientin ist vom Arzt vor der Operation untersucht worden. (s podmětem věty v činném rodě)

Vztažné věty

Vztažné věty jsou vedlejší věty závislé na podmětu. Dále přibližují toto podstatné jméno. Bez těchto vysvětlení je věta často nesrozumitelná.

Příklad:

• Menschen, die eine gute Ausbildung haben, finden leichter einen Arbeitsplatz.

Vztažné věty jsou obvykle kladeny přímo za podstatné jméno, na které se vztahují. Bývají též vsunuty do dané věty nebo za ni mohou být připojeny. Přitom se slovosled ve větě nemění.

Mezi podstatným jménem a vztažnou větou mohou stát též slovesa, příslovce, atd.

Příklady:

• Wir müssen den Plan, der morgen vorgelegt werden soll, vorbereiten.
• Wir müssen den Plan vorbereiten, der morgen vorgelegt werden soll.

Vztažná zájmena

• Nominativ Singular: der/welcher, die/welche, das/welches
• Akkusativ Singular: den/welchen, die/welche, das/welches
• Dativ Singular: dem/welchem, der/welcher, dem/welchem
• Nominativ Plural: die/welche (mužský, ženský a střední rod)
• Akkusativ Plural: die/welche (mužský, ženský a střední rod)
• Dativ Singular: denen/welchen (mužský, ženský a střední rod)

Rod (mužský/ženský/střední) a číslo (jednotné/množné) vztažné věty se řídí podle podstatného jména, na které se vztahuje.

Pád (první/čtvrtý/třetí) vztažného zájmena se řídí strukturou vztažné věty.

Příklady:

• Die Bewohner können den Lärm, der ihnen den Schlaf raubt, nicht mehr aushalten.

V této větě stojí 'den Lärm' ve čtvrtém pádě v jednotném čísle(mužského rodu) a tudíž též vztažné zájmeno 'der' v prvním pádě jednotného čísla mužského rodu.

• Heute hat die Trainerin, die alle sehr schätzen, ihren letzten Arbeitstag.

V této větě stojí 'die Trainerin' v prvním pádě jednotného čísla ženského rodu a tudíž i vztažné zájmeno 'die' ve. 4.p., j.č., ženského rodu.

Préteritum

Slabá slovesa

Slabá slovesa se tvoří pravidelně a nemění kmenovou samohlásku. Préteritní koncovky se tvoří připojením > te <:

Přítomný čas	Préteritum
ich frage	ich fragte
du fragst	du fragtest
Sie fragen	Sie fragten
er/sie/es fragt	er/sie/es fragte
wir fragen	wir fragten
ihr fragt	ihr fragtet
sie fragen	sie fragten

Silná slovesa

Silná a smíšená slovesa se časují nepravidelně. Tyto skupiny sloves je záhodno naučit se nazpaměť.

Silná slovesa mění kmenovou souhlásku v préteritu a většinou i v příčestí minulém: finden – fand – gefunden

U některých sloves se mění celý kmen: gehen – ging – gegangen

V 1. a 3. osobě jednotného čísla nemají silná slovesa v préteritu žádnou koncovku: ich/er/sie/es trug, ich/er/sie/es ging

Budoucí čas I

Budoucí čas I se tvoří pomocí werden a infinitivu plnovýznamového slovesa:

Přítomný čas	Budoucí čas I
ich frage	ich werde fragen
du fragst	du wirst fragen
Sie fragen	Sie werden fragen
er/sie/es fragt	er/sie/es wird fragen
wir fragen	wir werden fragen
ihr fragt	ihr werdet fragen
sie fragen	sie werden fragen

Vedlejší věty příčinné

Příčinné spojky weil a da se často používají rovnocenně.

Příklady:

• Weil die Wettervorhersage gut war, machten sie einen Ausflug in die Berge.
• Da die Wettervorhersage gut war, machten sie einen Ausflug in die Berge.

Přesto může někdy existovat významový rozdíl mezi weil a da . Ve vedlejší větě s weil bývá uváděn dosud neznámý důvod nějaké výpovědi nebo jednání; Vedlejší věta s da odůvodňuje a zdůrazňuje nějaký obecně známý výrok nebo čin.

Příklady:

• Wir haben die Prüfung bestanden, weil wir viel gelernt haben.
• Für diese Prüfung sollte man viel lernen, da sie als sehr schwierig gilt.

Stupňování přídavných jmen

Komparativ a superlativ

Komparativ (druhý stupeň) je srovnávací prostředek, který slouží k vyjádření rozdílu. Po komparativu stojí als (nikdy wie). Komparativ se tvoří připojením -er za přídavné jméno.

Superlativ představuje nejvyšší stupeň a používá se vždy s určitým členem. Tvoří se pomocí -st-.

Příklady:

• reich – reicher – am reichsten
• schön – schöner – am schönsten
• freundlich – freundlicher – am freundlichsten

Zvláštní tvary

1. Některá přídavná jména tvoří komparativ a superlativ s přehláskou.
   Příklady:
   • arm – ärmer – am ärmsten
   • lang – länger – am längsten
   • stark – stärker – am stärksten
2. Některá přídavná jména tvoří komparativ a superlativ nepravidelně.
   Příklady:
   • hoch – höher – am höchsten
   • gut – besser – am besten
   • viel – mehr – am meisten
   • gern – lieber – am liebsten
   • nah – näher – am nächsten
3. Mnoho přídavných jmen končících na -d, -t, -tz, -z, -sch, -ss a -ß tvoří superlativ pomocí-e.
   Příklady:
   • mild – milder – am mildesten
   • weit – weiter – am weitesten
   • hübsch – hübscher – am hübschesten
   • heiß – heißer – am heißesten